Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/26004/virtual/www/index.php:1) in /data/web/virtuals/26004/virtual/www/wp-includes/feed-rss2.php on line 8
ANI KROCK » Vicky http://www.anikrock.cz královéhradecká rocková kapela Tue, 03 Jul 2018 21:17:29 +0000 en hourly 1 http://wordpress.org/?v=3.3.2 ROCK GOES TO TOWN http://www.anikrock.cz/?p=625 http://www.anikrock.cz/?p=625#comments Mon, 04 Mar 2013 12:48:30 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=625 (Opět jedna tradičně netradiční reportáž)

S laskavým svolením redakce Hradeckého deníku jsme si vypůjčili článek „Rock Goes To Town“ z rubriky „Kultura v našem městě“,  který zde předkládáme =D

 

Hradecký deník, středa 27.2.2013

Rock Goes To Town

V minulém týdnu celou redakci zaujalo v Radnici oznámení rockového koncertu kapely Ani Krock, který se měl konat v pivnici U Bejka. V Hradci je kultury sice dost, ale vypadá to, že do kultury už dneska dělá každej, kdo má do prdele díru a podle toho to taky vypadá. To je samý divadlo, výstava, vernisáž, filharmonie a další podobný akce, který jsou poměrně light. Je to v módě, tak co nebejt cool, že. Co si ale počne pořádnej bigbíťák, masožravec, kterej nechce bejt ani free, ani cool, ani in a výrazy light, pop a mainstream jsou pro něj sprostý slova? Upřímně řečeno – moc možností nemá. Proto jsme vyslali našeho reportéra přímo do terénu.

Protože s tímto typem akcí neměl moc zkušeností, od středy absolvoval poctivou přípravu. Ta spočívala v každodenním několikahodinovém poslechu nelegálně stažených MP3 rockových skupin jako Deep Purple, Iron Maiden, Judas Priest, Harlej a dalších. Dále každodenní návštěvou restaurace zvýšil počet průměrně zkonzumovaných piv až na 8 kusů, což – protože původně byl znalec vína – je obdivuhodný výkon. Prostě profesionální přístup. Na místě natočil reportáž a interview se členy kapely a s několika fanoušky:

 

Pivnice U Bejka 23.2.2013

Reportér: Dobrý den, je 18:00 hodin, můžete mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci?

Vicky (doprovodná kytara): Nazdar. Ještě jednou mi řekni dobrý den a nasereš mě! (odchází)

R: Ahoj, je 18:01 hodin, můžeš mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci? U kolegy jsem nepochodil…

Zyzy (baskytara): Uhni nebo ti tu čtyřicetikilovou bednu hodím na nohu! (taky odchází)

R: Ahoj, je 18:02 hodin, můžeš mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci? U obou kolegů jsem nepochodil…

Jimbo (bicí): Různý věci, to je těžký říct přesně…(odchází)

R: Ahoj, můžeš mi prozradit, co teď neseš, pokud možno přesně? …..Auuu!!!

Zyzy: A jestli se ten odposlech rozbil tak ti zakroutím krkem!

R: Dobře, zatím si tedy vyzpovídám pár fanoušků…

Jimbo: Zkus ty u tamtoho stolu, ty na nás jezděj pravidelně…

 

R: Ahoj, můžeš mi prozradit, jak se ti líbí muzika, co hraje Ani Krock?

Čonda: Ahoj. Ani Krock…to můžu.

R: Jako že tu muziku, co hraje Ani Krock, tak tu můžeš, je to tak?

Čonda: Není.

R: Aha, tak co jsi tím myslel?

Čonda: Že ti to můžu prozradit.

R: A tak líbí nebo nelíbí?

Čonda: Moc ne, protože hrajou moc nahlas.

R: (otočil mikrofon) A tobě?

Renča: Mě se to líbí moc.

R: A máš nějakou oblíbenou skladbu?

Renča: Mám ráda Píču, Juchuchů.

Roman: To já taky mám rád píču.

R: Nebuďte sprostý, reportáž vyjde v Hradeckém deníku!

Renča: Romane, prosím, nemlať ho, on to tak nemyslel.

R: Ano, prosím pusťte mě a sedněte si prosím zpátky na židli, takhle mi k vám nedosáhne kabel s mikrofonem. …Ufff…raději zkusím zas někoho z kapely.

 

R: To budete hrát jen ve třech? Já myslel, že vás je pět.

Jimbo: Však nás JE pět.

R: Já ale vidím, že jste jen tři.

Jimbo: Je nás pět.

R: A mohl bys mi tedy všechny členy ukázat?

Jimbo: Tak jsem tady já, pak ještě Zyzy a Vicky. Pět.

R: To mi nějak nevychází, to jsou přece jen tři lidi…

Zyzy: Hej, Jimbo, ten chlap už se zase hádá? Neumíš počítat, pisálku?

R: Ne, to je v pořádku, teď už vidím, že vás tady je trošku pět.

Vicky: Neumíš počítat, jsme tady čtyři, teď ještě přišel sólovej kytarista.

R: Asi myslíš toho kluka, co nese tu kytaru, žejo.

Vicky: Ne, to je jeho holka, ta mu ji jen nese.

R: Aha…ahoj sóláku, kde máte zpěvačku?

Víťa (sólová kytara): Ona tady není? Jak to mám asi vědět, když jsem teď přišel?

R: Já kdybych přišel pozdě do práce, tak mě vyrazej…

Jimbo: Dobře ti tak!

R: A kde teda je?

Vicky: Co ti je do toho ty…moment…jó, dám si ještě třetí, díky…co je ti do toho? Včera sice říkala, že asi nepřijde, to si ale dělala srandu….no radši jí zavolám…

R: (otočí se na nově příchozí) Ahoj, ty vypadáš taky jako člen kapely, můžeš mi říct, co to je za nástroj, co jsi sem teď přinesla?

Dívka: Já jsem tady servírka a přinesla jsem pivo pro kapelu.

Zyzy: Ty vole ten je snad na kopr…

Víťa: Bopř na kopř…

R: Co prosím?

Vicky: (strká mobil do kapsy) Né prostě né, Evča normálně zaspala! Jedu pro ni, musíme co nejdřív nazvučit.

R: A nepil jste náhodou pivo?

Vicky: Jenom malounko…jen jedno.

R: Ale vždyť jste před chvílí říkal….

Zyzy: Říkal, že měl jen jedno. Mám si otočit kšilt dozadu?

R: Dobře…A mohl bys mi třeba ty říct, jakou posloucháš hudbu?

Víťa: Mohl, ale teď ne, teď si musím postavit aparát, běž radši otravovat jinam.

 

R: Tak je po první sérii, můžeš mi říct, jak se ti líbí muzika, co hraje Ani Krock?

Meloun: Já nevím, já se sem přišel ožrat, né poslouchat nějakou muziku.

R: Ale před chvílí jsi tancoval s vlajkou…

Meloun: Já myslel, že jsem na hokeji.

R: A co ty? (otočí se na kolegu)

Kafa: Strč si ten mikrofon někam!

R: A ty?

MíraHK: Já jsem hledač talentů a hledám tady nový tváře pro hudební reklamu na sunar.

R: A našels tady někoho?

MíraHK: Ti hrabe? Tady???!!!

R: (odchytne potácejícího se fanouška) A tobě se líbí hudba Ani Krocku?

Fanoušek: Nelí…bí.

R: A proč?

Fanoušek: Hik! Dycky se…ble…tady kua vykalím, že mi…blbě…Fuj…zeptej se i…tady kámo….še. Blééééé!!!

R: Je to pravda?

Fanoušek2: Vidíš, né?

R: A co tobě, tobě se to líbí?

Fanoušek2: Taky nelíbí, protože na Ani Krock chodí spousta krásnejch holek, takže se vždycky do nějaký zamiluju a platím jí útratu. A kde na to mám pořád brát…(otočí se na krásnou holku, kterou drží kolem pasu) žejo, lásko…

Láska: Tssss…blbečku!

 

R: Ahoj, máte odehraný dvě série a docela úspěch, můžeš mi říct, co to tady teď děláš?

Evča (sólový zpěv): Nastavuju mix.

R: To je tohle s těma hodně čudlíkama?

Evča: Jo.

R: A to se v tom vyznáte? To víte přesně, na co kterej čudlík je?

Evča: Jo.

R: A na co je třeba tenhle žlutej, jak je tady bokem?

Evča: Neser!

R: Ale mě by to zajímalo a naše čtenáře určitě taky…

Evča: Vicky, na co je tenhle čudlík?

Vicky: Tenhle žlutej bokem? Já myslím, že ten tam dali při výrobě jen tak, aby jich tam bylo víc, vypadalo to efektně a bylo to dražší.

R: Aha, to je zajímavé, děkuji za vysvětlení. Vidím, že se zase chystáte hrát, tak zmizím, abych nepřekážel.

Zyzy: Hodnej chlapec…

Víťa: Neviděli jste někdo ten můj žlutej špunt do ucha? Nemůžu ho nikde najít.

Jimbo: Jo, viděl jsem ho položenej támhle na mixu.

 

R: Exkluzivně pro naše čtenáře: Je právě půl jedné ráno, kapela odehrála 6 sérií a přídavek, proběhla soutěž v exování piva, Ani Krock rozdal všem holkám, který dneska přišly dárky, odvážlivci dostali možnost si na pódiu zazpívat do mikrofonu s kapelou. Nezbývá než celou akci zhodnotit jako velmi povedenou. Ani Krock – pořádnej Rock!!! Ještě poprosím o pár slov fanoušky Ani Krocku. Můžete prosím sdělit svoje dojmy?

 

Čonda: Jedééém, pořádně to vohulit!!!

Renča: Ani Krock! Zy-zy! Ani Krock!

Meloun: Kuaaa to je lepší než hokej!

Kafa: Breaking the law!!! Judas!!! Crusaders!!!

MíraHK: Tak jsem ty talenty našel, už jsem chtěl sice volat Iron Maiden, ale nakonec oslovím Ani Krock…

Servírky: I když jsme měly honičku, pěkně jsme si to užily. Doufáme, že příště nebudeme mít službu a přijdem na Ani Krock jen tak zapařit…

Fanoušek1: Supééér!!! Ještě dáme panáka!!!

Fanoušek2: Nemělo to chybu, zase jsem našel tu jedinou a pravou lásku!!!

 

R: A co na to kapela, teď asi budete balit aparaturu, že?

Vicky: Serem na to, sbalíme zejtra…

Zyzy: Jestli o nás napíšeš něco špatnýho…

Evča: Jedééém na afterpárty!

Jimbo: Žízeň, a-ja ja ja jaj

Víťa: Pojeď klidně ke Kozatý s náma, ale za následky neručíme…

R: A v kolik asi skončíte?

Celá kapela: V půl sedmý ráno!

 

Tolik tedy slíbená reportáž. Chtěli jsme ji otisknout už v pondělí, ale reportér v pondělí nedorazil do práce, po obědě sice volal do redakce, ale byl celkově zmatený, mluvil nesouvisle, že tak už to bývá po ránu – dál mu nebylo rozumět. Po tak náročné akci dostal od šéfredaktora do středy placené volno. Už je ale zase v práci a nad pracovním stolem mu visí podepsaná fotka zpěvačky Ani Krocku, trsátka a paličky s věnováním. Jen nás všechny otravuje tím, že se pořád ptá, jestli bude moct dělat reportáž i z další jejich akce. Tak mu to asi dovolíme, ale dohodli jsme se, že příště s ním za kulturou vyrazíme všichni. Ani Krock!!!

 

 

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=625 0
K LETCŮM S ANI KROCKEM http://www.anikrock.cz/?p=419 http://www.anikrock.cz/?p=419#comments Thu, 20 Sep 2012 13:16:18 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=419 (report z další povedený akce)

 Poprvý na pódiu U Vrtule…

 

„Týjo, zítra to bude pěkně našlapaný,“  informoval jsem zbytek kapely, když jsme ve čtvrtek přišli na poslední zkoušku před koncertem. „V pátek budu v práci tak do pěti, pak domů, s Tranzitem do zkušebny, než naložíme apáro, dovezeme ho k vrtuli, postavíme, nazvučíme, a v osm bychom měli už hrát,“ zamyšleně jsem cvrnknul vajgla na dvorek zkušebny. Zrovna tak blbě, že přistál na stole Jimbovi v půllitru. Naštěstí to neviděl, tak jsem ho nenápadně vylil a dělal jakoby nic.

„To by se mohlo ještě stát něco vtipnýho, ať je to trochu punk,“  dělala si srandu Evča.

„Třeba by si mohl někdo rozbít hubu na kole a něco si zlomit,“ rozvíjel fantazii Víťa.

„Jo, třeba čelist, žejo,“ smál se Zyzy a významně se díval na sóláka, kterýmu ta čelist nedávno srostla. Sice nadvakrát, protože poprvé mu ji blbě srovnali, takže vypadal jako Ransdorf, což nám přišlo děsně vtipný, ale napodruhé mu už k našemu velkýmu zklamání srostla rovně.

„Pojďte už hrát,“ přerušil nás Jimbo, dopil půllitr s Braníkem, vyplivnul zbytek vajglu, kterej tam omylem zůstal, a usednul za bicí. Protože hned začal bubnovat a přestali jsme se slyšet, tak jsme si vzali taky nástroje a začali konečně zkoušet.

*

Většinou ve zkušebně stojíme tak nějak do kruhu a vidíme na sebe. Někdy, jako třeba dneska se ale postavíme do lajny jako na pódiu, abychom od sebe nemohli „opisovat“. Tak se vidí, kdo se jak připravil na novou skladbu. Dáváme si totiž domácí úkoly jako ve škole, abychom se pak ve zkušebně nezdržovali a mohli hned hrát, vymejšlet aranže a tak… Ještě jsem chtěl prosadit, aby když někdo bude chtít do něčeho blbě kecat, teda něco říct, tak se bude muset přihlásit, ale to mi kupodivu bohužel neprošlo.

Začali jsme hrát novej song, kterej jsme zatím zkoušeli jen jednou, takže ho bylo bezpodmínečně nutný dneska nazkoušet pořádně, abychom ho mohli v sobotu hrát před lidma. Spustíme, a co to? Nějak to nezní, vůbec to nemá koule, se sólákem na sebe pokukujem, co se jako děje, pak mrkneme na Zyzyho a přestaneme hrát.  Zyzy nehraje, kouká vyděšeně na svoji basu a je vidět, jak mu tlustý Éčko visí z basy dolů jak vyplandaný prsa starý ku*vy, která už má svoje nejlepší léta dávno za sebou.

„Né prostě né,“ nadával Zyzy, „zrovne teď mě musí rupnout Éčko, když máme poslední den  na nazkoušení!“

„Tak si ho vyměň a jedeme dál, né?“ neviděl problém Víťa.

„To bych ale musel mít náhradní, žejo“

„A proč ho nemáš?“ podivovala se Evča.

„Protože Éčko prostě nepraská,“ vysvětloval Zyzy.

„Ale teď ti prasklo, né?“

„No teďka jo,“ připustil Zdenda, „v kolik zavíraj v hudebním centru nebo v Yamaze?“

„Tak za 10 minut, můžeme to zkusit stihnout,“ navrhnul jsem, zahodil kytaru, popadnul klíče od auta a už jsme se Zyzym běželi k autu.

Deset minut bylo docela na krev, protože Yamaha je na druhým konci města. Cestou jsme porušili všechny dopravní předpisy co šly, včetně nebezpečnýho couvání, zákazu vjezdu do jednosměrky, omezování ostatních účastníků provozu, a pět minut po zavíračce jsme rozrazili dveře do hudebnin. Naštěstí byly ještě otevřený, protože kdyby nebyly, tak bychom mohli rozbít prasátko a koupit jim nový dveře.  U pultu stálo asi pět zaměstnanců už v bundách, připravených k odchodu. Jak jsme tam vtrhli, tak dva z nich dali ruce nahoru, asi mysleli, že je to přepadení nebo tak něco. Když jsme vysvětlili, že jdeme jenom pro nový Warwicky, tak ulehčeně spustili ruce dolů. Byli pěkně zmatený, protože při placení se sekli o páďu a prodavačka ještě pohladila Zyzyho po vlasech s tím, jaký je to roztomilý chlapeček. Na zkušebně jsme přehodili zatím jen to ruplý Éčko s tím, že Zyzy si zbytek strun přehodí až zítra dopoledne před koncertem.

„Měj sis radši koupit k těmhle stunám i náhradní,“ uvažoval Jimbo.

„A proč bych to jako asi dělal?“ nechápal Zyzy.

„No třeba kdyby ti zase ruplo Éčko, né?“

„Blbost, Éčko nikdy nepraská!“

„Ale teď ti prasklo, né?“

„No teďka jo,“ připustil Zdenda

„A budeš teda vozit náhradní?“

„Ne, protože Éčko nikdy nepraská!“ ukončil debatu Zyzy.

 

No, někdy je to prostě těžký…

*

Když jsme měli pauzu, Jimbovi zazvonil mobil.

„Jo, jasně že o ty bicí mám zájem…“ nedočkavě hulákal do telefonu. Jimbo si konečně našetřil peníze na novou bicí soupravu a bylo domluveno, že příští týden po koncertě si celá kapela uděláme výlet do Třebíče, a když to bude stát za to, rovnou si soupravu odvezeme.

„Jako už zejtra, jo?“ slyšeli jsme Jimba, jak překvapeně mluví s kýmsi na druhém konci drátu. Nechali jsme ho vykecat a šli radši na dvorek. Za pět minut se přihrnul Jimbo.

„Hele, je to sice blbý, ale ten týpek s těma bicíma by měl čas na prodej už zítra,“ nesměle to na nás zkoušel.

„To jako chceš naznačit, že bychom ještě ráno před koncertem jeli do Třebíče?“ nechápali jsme. „Tak to asi těžko, jedna cesta tak tři hodiny s rezervou, už tak toho je na zítra dost.“

„A já ještě musím zítra přehodit struny,“ připomněl Zyzy.

„To nevadí, to stihneš, on stejně může až ve dvanáct,“ přemlouval nás Jimbo, „a na koncertě bych už mohl hrát na nový škopky.“

„To se nedá stihnout, takový prdlouši zase nejsme, necháme to na příští týden“ shodli jsme se, což nerad smutně uznal i Jimbo. Přehráli jsme repertoár, domákli ty nový songy a odjeli na tradiční pivko po zkoušce k Jonášovi.

*

Po pár pivech se u našeho stolu stavili kámoši z Jonáše.

„Hele, v kolik zejtra máte ten koncert?“  zajímali se. „A ještě hraješ na ten prasklej činel?“ dobírali si Jimba. To neměli dělat.

„Náhodou, zejtra u Vrtule už bude hrát na novou bicí soupravu, to budete čumět na krásný nový pekelný Sonorky,“ chlubili jsme se, „zítra pro ně jedeme.“  Ještě jsme chvíli machrovali a objednali si dalšího Votroka.

„Neříkali jsme, že tak praštěný nejsme?“ smála se Evča.

„Říkali, ale lidi toho nakecaj,“ usmíval se spokojeně Jimbo, „ono to nějak dopadne, a třeba ten večerní koncert i stihnem…“

*

V pátek dopoledne jsme vyrazili celá kapela i s fotografkou dvěma autama směr Třebíč. V autě byla docela prdel, dělali jsme kraviny a cesta pěkně uběhla. Na benzínce na kraji města nás měl čekat  týpek, co ty bubny prodává. Zastavili jsme kousek od stojanu, vylezli ven a zapálili si.

„Jak poznáme, kterej to je? Napsal ti jak vypadá?“ vyzvídal na Jimbovi Víťa.

„Nenapsal, to nás nenapadlo,“ vylezlo z Jimba.

„To bude v pohodě, až uvidíme někoho, kdo na nás bude blbě čumět, tak to bude on,“ uklidňoval jsem ho a zahodil vajgla.

„Támhle zrovna někdo blbě čumí!“ upozornila nás Evča na nepříjemně vyhlížejícího chlapa, kterej na nás vejral za sklem.

„No to asi nebude on,“ zhodnotil Zyzy, „to je obsluha benzínky, asi bychom měli jít kouřit jinam.“ Kousek jsme poodešli a za chvíli k nám přijel citroen v celkem hnusný barvě, řidič stáhl okýnko a bylo jasný, že to je on. Domluvili jsme se, že pojedeme za ním do zkušebny. Protáhl nás městem, pěti vesnicema a přijeli jsme ke zkušebně. Tam na nás čekala opravdu bomba – nádherná bicí souprava Sonor s rampou Gibraltar, přesně jak si to Jimbo představoval, navíc v krásný barvě. Když ji Jimbo začal testovat, dal ránu do kopáku. Byla to taková prda, že nás to všechny překvapilo. Celkově to znělo hooodně dobře, takže bylo rozhodnuto.  Souprava a peníze změnily k oboustranné spokojenosti majitele jeli jsme zpátky do Hradce.

 Jimbo s novou soupravou…

*

V Hradci to byl docela fofr: pro Tranzita, do hudebnin pro ladící kličku a pro struny, skočit si někam v centru Hradce na záchod, pak do zkušebny, vyložit soupravu, upravit dle Jimba, naložit aparaturu, zajet domů pro zbytek věcí, dopravit vše k Vrtuli, tam vše vyložit, vše zapojit, nazvučit, stihnout si u toho dát pivko a ve 20:00 už začít hrát. Ve třičtvrtě na 8 bylo jasný, že to nemůžeme stihnout, ale byli jsme klidní.

„No co, začneme prostě o něco dýl, jako vždycky, aspoň lidi budou mít čas se zatím naladit,“ uklidňovali jsme se. Za patnáct minut nás sice trochu znervóznil číšník se vzkazem, že je už osm a že bychom teda měli začít hrát. Urychleně jsme dokončili přípravy, dopili pivko, objednali si další a něco po čtvrt na devět jsme mohli začít. Docela nás překvapilo, že na to, jaká už večer začala bejt kosa, přišlo docela dost lidí. Odpoledne jsme uzavírali sázky, jestli dorazí skalní příznivci, kteří zatím byli na všech našich akcích, přestože do poslední chvíle nikdy nebylo jisté, že přijdou. Nezklamali a všichni přišli, čehož si moc vážíme. Dorazila i spousta Věkošáků a kamarádů,  kteří pěkně zapařili, nám se hrálo moc dobře. Nakonec dorazil i Michal Tučný v originále, oba Vaškové i s fotonádobíčkem a i majitel restaurace, kterej s náma taky zapařil a líbilo se mu to, takže příští rok si U Vrtule zahrajeme znova.

*

Plni dojmů jsme celý večer zakončili U Falešnýho Karla, kde jsme se mimo jiné doťukli v tu dobu již zakázaným tvrdým alkoholem, a poměrně vyčerpáni z celého dne jsme někdy v časných ranních hodinách dorazili domů. Moc děkujeme všem příznivcům a těšíme se na další akci s váma!!!

Ahojda,

ANI KROCK

(fotky z akce zde)

 

 

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=419 0
NA KOVÁRNĚ, TO JE NÁŘEZ!!! http://www.anikrock.cz/?p=372 http://www.anikrock.cz/?p=372#comments Wed, 22 Aug 2012 11:49:33 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=372 (report z velice vydařený akce)

Kovarna_002

„Co kdybyste tady zase někdy zahráli?“ zeptal se nás Marťas, když nám přinesl pět piv na zahrádku hostince Kovárna. Měli jsme zrovna po zkoušce a jeli jsme celá kapela rozebrat dojmy a načerpat novou inspiraci. Na Kovárně nám to jde vždycky dobře, protože je tam super obsluha, na čepu výborný pivko a je tam vždycky fakt sranda. Dneska jsme už inspirace načerpali docela dost, což se projevilo tím, že Marťas marně hledal místo na lístku, kam by nám ty piva napsal… Vzhledem k tomu, že je to už tři měsíce, co jsme tam hráli naposledy a předchozí akce se vydařila, se to zdálo jako vyloženě skvělej nápad.
„No to teda nevím, to asi nepůjde,“ ozval se hnedka Víťa. „Teď je toho hraní nějak moc a stejně asi budu muset jet za Bětkou.“
„Hmmm…asi budu mít odpolední spojenou s noční,“ pokračoval Jimbo, „sice ještě nevím termín, ale určitě to tak bude, a navíc by se to určitě nelíbilo Kátě.“
Zoufale jsme se po sobě se Zyzym a Evčou podívali a pak z Evči vypadlo, že taky nemůže, protože bude mít brigádu, kterou jí domluvila kamarádka syna z prvního manželství strejdy kámoše týpka, co chodí nakupovat k holce, se kterou teď chodí Rosťa. Zyzy jen prohodil, že musí svářet rámy, ve kterejch má už teďka skluz, protože byl dva dny na kopr a nebude platit penále a já už jen dodal, že musím konečně vymalovat tu kuchyň, jak se to tam na stropě loupe a jak už jsem to Evě už před půl rokem slíbil.
„Tak nic, no,“ nenechal se rozhodit Marťas, protože už se mu povedlo přepsat naše piva na větší lístek, „kdyby se vám to teda někdy hodilo, tak dejte vědět a určitě to nějak domluvíme.“
Všichni jsme přikejvli, jako že jo, že až to teda někdy půjde, tak se ozvem.

Dali jsme každej ještě dvě pivka a najednou jsme kejvali jakože jo, že už by to šlo…
Domluvili jsme to na první možný termín, což byla sobota 11.8.2012

* * *

„Tyjo, ty naši duchové ze zkušebny snad jedou s náma,“ nervózně se ohlížela Evča v dodávce, kterou jsme v sobotu převáželi aparaturu na Kovárnu. „Slyšeli jste to bouchání?“
Pozorně jsme se zaposlouchali do řevu dieslového motoru a skutečně, občas se z nákladního prostoru ozývaly zvuky, při kterých by méně odvážní jedinci než my ječeli hrůzou. Zvuky bylo slyšet hlavně v prudších zatáčkách, schválně jsem zkusil ještě prudce přibrzdit a rychle se rozjet, a hned bylo slyšet různé bouchání, jako by něco padalo a tak.
„Nevadí, když je vezmeme na výlet, třeba nám pak daj ve zkušebně pokoj,“ nenechali jsme se rozhodit a už jsme si jich víc nevšímali. Koneckonců, už se s nima známe dlouho.

Vy to možná nevíte, ale od začátku se k nám nastěhovali do zkušebny. Nejdřív jsme koukali jako vyjevený, když se tam děly nevysvětlitelný věci. Třeba nejednou se stalo, že někomu zmizelo pivo, teda půllitr zůstal, ale obsah zmizel. Nebo jsme o pauze všichni venku na dvorku, zapomněli jsme vypnout mikrofony a stáhnout mix a najednou si to vevnitř začne krásně vazbit takovým zajímavým způsobem, až nás to inspirovalo na novej song. Nebo Marťasovi píše Káťa sms, aby dal hned vědět až pojedeme po zkoušce na pivko, a normálně, ta sms vůbec nebyla slyšet takže musel odepsat až po dvou hodinách z hospody.
„Nojo, to musí bejt jedině duch,“ uvažoval Víťa.
„Duch cát“ prohlásil Zyzy a zmizel na záchodě. Takový jméno pro ducha jsem ještě teda neslyšel, ale je to možný, co by ne. Pořádný informace o duchách nezjistíte ani ve wikipedii ani v odborných časopisech typu Blesk, takže kdoví jak to je.

* * *

Přijeli jsme na Kovárnu, a zkontrolovali, jestli nám duchové cestou nezpůsobili nějakou škodu, ale až na pár převrácených věcí se naštěstí nic nestalo. Postavili jsme pódium pro bicí, aparaturu, světla a veškerej bigbít okolo bigbítu a všechno jsme propojili. Za hoďku a něco nebylo co řešit, už se lepšíme… Celou dobu nás pozorovala parta místních karbaníků.
„Dáme zvukovou zkoušku,“ rozhodl Víťa, „budou koukat jak se hraje pořádnej rock a ať je to připravený na večer.“
Vždycky zvučíme na takový naše intro, který máme naposlouchaný, a to laborujeme se zvukem tak dlouho, dokud se nám to nelíbí. Někdy teda dlouho. Když jsme už se zvukem byly skoro spokojený, trochu nás rozhodilo, že karbaníci se zvedli a odešli na zahrádku, že se v tom kraválu nedá hrát. To jsme nepochopili, protože nám třeba se hrálo docela dobře.

* * *

Spokojeni jsme naskákali do osobáku (Tranzita jsme nechali u hospody) a nechali se odvýzt do Hradce, abychom mohli přijet na kolech. Chtěli jsme si užít afterparty po koncertě, a co taky tak brzo v hospodě, ještě bychom se museli navzájem hlídat, aby se to nějak do koncertu nevymklo kontrole. Jedinej kdo tam zůstal byl sólovej kytarista, kterej tam překvapivě kolo měl už ze včerejška. Jak je to možný teď rozebírat nebudu, protože mě by se taky nelíbilo, kdyby si ze mě někdo dělal prdel…

Přijeli jsme zpátky kolem 19:00 a na zahrádce už krásně voněla domácí opékaná kýta, až se sbíhaly sliny. Raději jsme zapadli hned dovnitř.
„Ahoj, hahaha, to je dost, že už jste tady, hahaha“ přivítal nás sólák od stolu hned jak jsme vešli do dveří. To hlučný Hahaha mě trochu znervóznilo.
„Ty vole, kolik máš piv?“ strachovali jsme se. „Abys zase třeba nebyl protivnej a nemluvil moc sprostě.“
„Neserte, kurva, mám teprve třetí,“ uklidnil nás a všem se ulevilo, přestože na lístku jich bylo napsanejch šest.

Protože jsme měli hrát až od 8, měli jsme ještě spoustu času. Dali jsme si každej pořádnou porci kýty a nějaký pivko. Hospoda se pomalu začala plnit lidma, natěšenejma na pořádnej bigbít.
„Hele, přišel i Jarda Zemánek,“ upozornila Evča na vysmátýho týpka s půvabnou partnerkou, kterej na nás hned mával. Jarda je bubeník, kterej hrál v Jack bigbeat show a v Pentaveru.
„Ty vole to mi scházelo,“ zarazil se náš bicmen Jimbo, „teď budu při hraní nervózní.“
„To je fpoho,“ uklidňoval ho Zyzy, „mě by spíš rozhodilo, kdyby přišel třeba Jack,“
„Hele, Jack je tady,“ překvapeně jsem upozornil na bandu nově příchozích, „a dokonce i s Mírou.“
„Na co hraje Míra?“ zjišťoval Marťas.
„Hádej, můžeš jen jednou,“ smál se Víťa.
Tady je potřeba dodat, že všechno to jsou Páni muzikanti s obrovskejma zkušenostma a hrajou v úspěšnejch projektech, a před takovejma lidma si člověk na pódiu připadá jak kojenec před Terminátorem. Ale zároveň to jsou všechno super lidi a máme je moc rádi, takže jsme byli potěšeni, že přišli. Nakonec se sešlo docela dost lidí, někteří fanoušci si to dali oklikou, protože přijeli sice na Kovárnu, ale do Třebše, kde na ně koukali jak na zjevení, když se ptali od kolika hodin tam bude ta zábava. Nakonec ale tu správnou hospodu trefili a hospoda se pěkně naplnila. Dorazili i skalní příznivci, kteří ještě ani jednou naše hraní nevynechali a kterejm děkujeme za velkou podporu. Do 8 hodin ještě zbývalo trochu času, tak jsme pokecali, popili, pokecali, popili, pokecali, a ve třičtvrtě na 9 jsme usoudili, že bychom už mohli začít hrát. Stejně nemá cenu hrát přesně na čas, to jsou lidi ještě moc střízlivý a maj problém se odvázat. Opožděný začátek jsme jako vždycky svedli na technické problémy, což nám lidi nevěřili, ale když jsme upřesnili, že ty problémy byly v tom, že nám připadali ještě málo nalitý, tak to všichni pochopili.

* * *

Jako první jsme po špatných zkušenostech z předchozích zábav spustili „Může se stát“ od Škworů. Sice se nám už nestává, že někdo v nějaký pasáži – třeba při sóle – místo sloky hraje refrén, a když to zbytek kapely zjistí, tak se k němu přizpůsobí zrovna v tý chvíli, kdy on si to uvědomí taky a přehodí se zpátky. Nebudu říkat, komu se to stalo, basák by se nasral. Nicméně, vždycky jsme začínali skladbou „Poletuju“ od Dogy, kterou jsme si na úvod vybrali proto, že na ní není co posrat. Na zábavě jsme ji ale posrali vždycky, to asi ty duchové.
Evča měla s těma duchama pravdu, fakt, normálně nekecám, jsme si je přivezli ssebou ze zkušebny, protože jak jsme měli dobře nastavený aparáty, tak najednou – jak jsme začli hrát, tak nám ty potvory rozštelovali všechno co šlo a zvuk nestál za nic. Naštěstí tam byl zkušený Jack, duchy vyhnal, a už to šlo. Asi se ho báli, protože pak už dali pokoj.

Průběh večera byl nadstandardně dobrej, u druhý série lidi začli pařit, taneční dlaždice (parket by bylo silný slovo) se začaly zaplňovat, nám se hrálo čím dál tím líp, lidi tím víc pařili, no super koloběh. Užívala si to i česká vlajka, která si vlastenecky zapařila s náma. Celou dobu se o všechny vzorně staral Marťas s Jolčou, kterým patří taky velká pochvala. Marťas si s náma dokonce zazpíval – a dobře – „Každej den jsem na Kovárně“ protože na něj to sedí úplně přesně.

Nakonec jsme hráli asi do třičtvrtě na 1. Apáro jsme jen tak sbalili bokem, že to naložíme až zítra. Dneska by stejně Tranzitem nikdo nemohl odjet. Vydařila se i následná afterpárty, při který jsme stihli oslavit i několik svátků a narozenin a nakonec jsme se ještě na doťuk přesunuli ke Kozatý, kde už byla opravdu konečná.

Skončili jsme opravdu stylově.
Půl sedmý ráno….

Moc se těšíme na další akci s tak suprovejma lidma, jako se sešli Na Kovárně   (fotky z akce zde)
ANI KROCK

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=372 0
OSMÝ DEN SCHÁZÍ NÁM… http://www.anikrock.cz/?p=156 http://www.anikrock.cz/?p=156#comments Tue, 17 Jul 2012 16:40:54 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=156 Kapitola 1
Občas je to s náma těžký. Poslední dvě zkoušky vymýšlíme další skladby, které bychom chtěli hrát plus nějakou tu vlastní tvorbu a pak ani jednu nedotáhnem do konce a začneme novou. Takhle to dál nejde :-D Rozdělané máme asi 4 a hromada jich už nedočkavě čeká ve Vickyho futrálu na kejtru. Už se to přestává líbit i naší manažerce, která na nás začíná pořádně tlačit…Tak uvidíme, jak to dopadne na příští zkoušce. Ta bude teď až v neděli, ale to už je jiná kapitola.

Kapitola 2
Toho času je fakt málo. Ne nadarmo zpíva Olympic „Osmý den schází nám“, ale moc se teda nepředali, my bychom jich potřebovali alespoň 9 + jeden navíc pro Víťu, kterej toho má fakt hodně, a méně časově náročnou práci pro Jimba (nová přezdívka bubeníka Marťase :-D ) Když má Jimbo odpolední tak nemůžeme zkoušet. Ale tak hlavně že ho ta práce baví, nějak už to s těma zkouškama vymyslíme :-)

V březnu by měl být premiérový koncert po plesové sezoně. Nevím kde, ale některejm z nás už je to známo. Tak pokud to dopadne doufáme že všichni dovalíte na místo určení, které bude zveřejněno v sekci AKCE. Zatím tam ani nekoukejte, ješte to tam není :-P

Tak zdarec, ANI KROCK

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=156 0
VICKY http://www.anikrock.cz/?p=29 http://www.anikrock.cz/?p=29#comments Tue, 17 Jul 2012 09:52:52 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=29 DOPROVODNÁ KYTARA & DOPROVODNÝ ZPĚV

Bydliště: Hradec Králové
Znamení: Lev, nebo taky třeba drak nebo bílá myš, podle toho, kolik toho mám v sobě
Post: doprovodná kytara, doprovodný zpěv
Nástroj: ESP-LTD MH-100QM
Oblíbená hudba: Iron Maiden, Dreamtheater, Heaven and Hell, Black Sabbath, Uriah Heep, Harlej, Ani Krock =)
Co mám rád: Hudba a pak hlavně kolo a toulání po přírodě – vandry, sjíždění řek, veškerý outdoor aktivity, taky noční proměnu v draka a lítání po hvězdách…jo a ještě pivo a maso
Co nesnáším: Televizi, lidskou hloupost, pomluvy, závist a dechovku

*

 

Motto: Žijem jen jednou, tak ať je to pořádnej Rock!

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=29 0
POVÁNOČNĚ – NOVOROČNÍ VEŘEJNÁ ZKOUŠKA http://www.anikrock.cz/?p=154 http://www.anikrock.cz/?p=154#comments Tue, 10 Jan 2012 15:38:34 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=154 V sobotu se konala naše zatím největší akce. Už před vánocema jsme se domlouvali že by to chtělo udělat nějakou povánoční zkoušku, kterou bychom pojali jako takové první veřejné vystoupení. Vzhledem ke zdravotnímu stavu kapely to bohužel nešlo, takže se začala vymýšlet povánočně novoroční zkouška. Vše bylo vymyšleno až na temín konání. No znáte to. Tenhle nemůže teď tamten za týden v tejdnu to nejde chodí se do práce… prostě trochu složitá domluva. Nakonec se rozhodlo že tedy 14.1. v sobotu ve zkušebně (doupěti) a přes to vlak nejede. Těšili jsme se na to všichni jak malý děcka celý týden.

Když konečně nastala ta vytoužená sobota naložili jsme věci do auta odvezli je do zkušebny, pak jsme se vrátili zaparkovali auto a jeli na kolech (samozřejmě proto abychom mohli pít :-) ). My jsme jeli už o půl 3 vyluxovat připravit sezení pro fanoušky a taky si přehrát to co nám moc nejde. PNZ začínala asi po 18 hodině kdy dorazili poslední fanoušci. Zaujali jsme místa za nástrojema a už to jelo.. intro, Poletuju, Sraž nás na kolena,……. Zkouška byla pojata ve stylu že zahrajem a pak bude mít každý zůčastněný možnost zahrát si na jakýkoli dostupný nástroj i s výkladem od kytarystů baskytaristy a bicmana. Zjednodušeně jak říkal Vicky „Workšop“. No jedlo se pilo se, fanošci byli vynikající zapařili s námi zázpívali si s námi…prostě není co dodat. Byla to vydařená akce, zakončena hospodou až do časných ranních hodin.

Douáme že všechny budoucí akce budou taky tak vynikající a moc se těšíme na všechny naše budoucí i stálé příznivce.

Zdarec ANI KROCK

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=154 0
ZKOUŠKY http://www.anikrock.cz/?p=151 http://www.anikrock.cz/?p=151#comments Thu, 17 Nov 2011 15:34:31 +0000 anikrock@seznam.cz http://www.anikrock.cz/?p=151 Nudila jsem se, tak mě napadlo co vám takhle trochu přiblížit jak zkoušíme ;-)

Úplně na začátek je nutno zmínit že na každou zkoušku jezdíme na kole asi 6km. Jen Zdenda jezdí autem jelikož s sebou někdy vezme svoje 2 syny (kteří jsou už teď naši skalní fanoušci) a odveze nám věci :-) . Někdy s sebou i my ostatní někoho vezmem já jsem tam třeba například měla v pondělí mamku, ale nejčastěji s námi jezdí Marťasova a Vikova mamka která je též už teď naše skalní fanynka :-)

Když dorazíme do zkušebny musíme si všechno připravit a hlavně zapojit topení protože bez něj by to faaakt nešlo!! No třeba tenhle tejden jsme museli zapojit komplet všechno jelikož jsme pujčovali aparaturu jiné kapele. Než se Vicky probral všema těma kabelalma byla čtvrthodinka pryč :-D … no jinak na pořádný zkoušce nesmí chybět co?? samozřejmě že plasťák -  lahváče neberem a točený bude až po zkoušce … v našem případě plasťák Bráníka… už by nám mohli dělat sponzora :-D (viz fotoalbum :-D ) no pak většina z nás dá ještě cigárko a kluci se jdou rozehrát zatím co já se ohřejvám u topení :-P Zatím máme vybranejch cca 5 písniček který si zahrajem a přidáme ještě Smoke on the water, kterou nerada zpívám :-D ale asi mi nic jinýho nezbejvá … O pauze se vymejšlej ještě věci na zdokonalení našeho už tak dokonalého doupěte. V pondělí kluci věšeli na zeď písmena a logo kapely… předtím jsme zase vyráběli rohožku a plachtu na dveře :-D prostě my se tam nikdy nikdy nikdy nenudíme… Pak si přehrajem ještě jednou repertoár a nakonec si dáme 2-3 písničky na kterejch se domluvíme…no a pak většinou tak v 11 v noci pozhasínáme světla a jedem vše řádně probrat do hospody… a tak to má být…

Takže zdar a hezký den (či večer)

Za ANI KROCK

Evča

PS : Při psaní tohoto článku bylo použito 1% dětské práce. Nikdo nebyl napaden ani zabit. Pouze mé PC bylo 5x restartováno tudíž na něm bylo použito násílí za účelem lepšího výkonu… ale to je můj problém.. :-D

23.11. 2011

]]>
http://www.anikrock.cz/?feed=rss2&p=151 0