Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /data/web/virtuals/26004/virtual/www/index.php:1) in /data/web/virtuals/26004/virtual/www/wp-includes/feed-atom.php on line 8
ANI KROCK královéhradecká rocková kapela 2017-08-02T19:38:43Z http://www.anikrock.cz/?feed=atom WordPress anikrock@seznam.cz <![CDATA[DAVID]]> http://www.anikrock.cz/?p=702 2013-06-13T20:00:30Z 2013-06-13T20:00:02Z SOUNDMASTER – ZVUKAŘ

Tak narodil jsem se ve znamení Lva a to 14.8.1997 v HK. Bydlím v menší obci nedaleko Hradce Králové. Asi rok se zajímám o umění zvukařské, ke kterému jsem se dostal přes zapojování projekce u kapely Pink Floyd revival Czech. Taková jedna z mála akcí, kde jsem byl jako „bedňák“ byla v zimě roku 2012 venku s Kocíkem, kterej si mě vzal po této akci do parády a začal mě učit zvukařinu.  Nyní mám zasebou již několik „Sólo“ akcí, ale asi největší pozitivní ohlasy mělo letošní zvučení kapely Ani Kro(c)k U Bejka tady v HK. Když mám chvilku času na poslech nějaký ty muziky tak volím především rockovou muziku, protože ta má svoje kouzlo….není to jako to „prskání“ do mikráku a myslení si jsem boss poprskal sem mikrák =) No vskutku nesnáším hiphop,techno a takovýdle srance……

Ovšem co mám rád a co se cení je super kolektiv a fajn lidi, kterejch je celkem málo.

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[ROCK GOES TO TOWN]]> http://www.anikrock.cz/?p=625 2013-03-08T09:37:24Z 2013-03-04T12:48:30Z (Opět jedna tradičně netradiční reportáž)

S laskavým svolením redakce Hradeckého deníku jsme si vypůjčili článek „Rock Goes To Town“ z rubriky „Kultura v našem městě“,  který zde předkládáme =D

 

Hradecký deník, středa 27.2.2013

Rock Goes To Town

V minulém týdnu celou redakci zaujalo v Radnici oznámení rockového koncertu kapely Ani Krock, který se měl konat v pivnici U Bejka. V Hradci je kultury sice dost, ale vypadá to, že do kultury už dneska dělá každej, kdo má do prdele díru a podle toho to taky vypadá. To je samý divadlo, výstava, vernisáž, filharmonie a další podobný akce, který jsou poměrně light. Je to v módě, tak co nebejt cool, že. Co si ale počne pořádnej bigbíťák, masožravec, kterej nechce bejt ani free, ani cool, ani in a výrazy light, pop a mainstream jsou pro něj sprostý slova? Upřímně řečeno – moc možností nemá. Proto jsme vyslali našeho reportéra přímo do terénu.

Protože s tímto typem akcí neměl moc zkušeností, od středy absolvoval poctivou přípravu. Ta spočívala v každodenním několikahodinovém poslechu nelegálně stažených MP3 rockových skupin jako Deep Purple, Iron Maiden, Judas Priest, Harlej a dalších. Dále každodenní návštěvou restaurace zvýšil počet průměrně zkonzumovaných piv až na 8 kusů, což – protože původně byl znalec vína – je obdivuhodný výkon. Prostě profesionální přístup. Na místě natočil reportáž a interview se členy kapely a s několika fanoušky:

 

Pivnice U Bejka 23.2.2013

Reportér: Dobrý den, je 18:00 hodin, můžete mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci?

Vicky (doprovodná kytara): Nazdar. Ještě jednou mi řekni dobrý den a nasereš mě! (odchází)

R: Ahoj, je 18:01 hodin, můžeš mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci? U kolegy jsem nepochodil…

Zyzy (baskytara): Uhni nebo ti tu čtyřicetikilovou bednu hodím na nohu! (taky odchází)

R: Ahoj, je 18:02 hodin, můžeš mi prozradit, co to tady nosíte na pódium za věci? U obou kolegů jsem nepochodil…

Jimbo (bicí): Různý věci, to je těžký říct přesně…(odchází)

R: Ahoj, můžeš mi prozradit, co teď neseš, pokud možno přesně? …..Auuu!!!

Zyzy: A jestli se ten odposlech rozbil tak ti zakroutím krkem!

R: Dobře, zatím si tedy vyzpovídám pár fanoušků…

Jimbo: Zkus ty u tamtoho stolu, ty na nás jezděj pravidelně…

 

R: Ahoj, můžeš mi prozradit, jak se ti líbí muzika, co hraje Ani Krock?

Čonda: Ahoj. Ani Krock…to můžu.

R: Jako že tu muziku, co hraje Ani Krock, tak tu můžeš, je to tak?

Čonda: Není.

R: Aha, tak co jsi tím myslel?

Čonda: Že ti to můžu prozradit.

R: A tak líbí nebo nelíbí?

Čonda: Moc ne, protože hrajou moc nahlas.

R: (otočil mikrofon) A tobě?

Renča: Mě se to líbí moc.

R: A máš nějakou oblíbenou skladbu?

Renča: Mám ráda Píču, Juchuchů.

Roman: To já taky mám rád píču.

R: Nebuďte sprostý, reportáž vyjde v Hradeckém deníku!

Renča: Romane, prosím, nemlať ho, on to tak nemyslel.

R: Ano, prosím pusťte mě a sedněte si prosím zpátky na židli, takhle mi k vám nedosáhne kabel s mikrofonem. …Ufff…raději zkusím zas někoho z kapely.

 

R: To budete hrát jen ve třech? Já myslel, že vás je pět.

Jimbo: Však nás JE pět.

R: Já ale vidím, že jste jen tři.

Jimbo: Je nás pět.

R: A mohl bys mi tedy všechny členy ukázat?

Jimbo: Tak jsem tady já, pak ještě Zyzy a Vicky. Pět.

R: To mi nějak nevychází, to jsou přece jen tři lidi…

Zyzy: Hej, Jimbo, ten chlap už se zase hádá? Neumíš počítat, pisálku?

R: Ne, to je v pořádku, teď už vidím, že vás tady je trošku pět.

Vicky: Neumíš počítat, jsme tady čtyři, teď ještě přišel sólovej kytarista.

R: Asi myslíš toho kluka, co nese tu kytaru, žejo.

Vicky: Ne, to je jeho holka, ta mu ji jen nese.

R: Aha…ahoj sóláku, kde máte zpěvačku?

Víťa (sólová kytara): Ona tady není? Jak to mám asi vědět, když jsem teď přišel?

R: Já kdybych přišel pozdě do práce, tak mě vyrazej…

Jimbo: Dobře ti tak!

R: A kde teda je?

Vicky: Co ti je do toho ty…moment…jó, dám si ještě třetí, díky…co je ti do toho? Včera sice říkala, že asi nepřijde, to si ale dělala srandu….no radši jí zavolám…

R: (otočí se na nově příchozí) Ahoj, ty vypadáš taky jako člen kapely, můžeš mi říct, co to je za nástroj, co jsi sem teď přinesla?

Dívka: Já jsem tady servírka a přinesla jsem pivo pro kapelu.

Zyzy: Ty vole ten je snad na kopr…

Víťa: Bopř na kopř…

R: Co prosím?

Vicky: (strká mobil do kapsy) Né prostě né, Evča normálně zaspala! Jedu pro ni, musíme co nejdřív nazvučit.

R: A nepil jste náhodou pivo?

Vicky: Jenom malounko…jen jedno.

R: Ale vždyť jste před chvílí říkal….

Zyzy: Říkal, že měl jen jedno. Mám si otočit kšilt dozadu?

R: Dobře…A mohl bys mi třeba ty říct, jakou posloucháš hudbu?

Víťa: Mohl, ale teď ne, teď si musím postavit aparát, běž radši otravovat jinam.

 

R: Tak je po první sérii, můžeš mi říct, jak se ti líbí muzika, co hraje Ani Krock?

Meloun: Já nevím, já se sem přišel ožrat, né poslouchat nějakou muziku.

R: Ale před chvílí jsi tancoval s vlajkou…

Meloun: Já myslel, že jsem na hokeji.

R: A co ty? (otočí se na kolegu)

Kafa: Strč si ten mikrofon někam!

R: A ty?

MíraHK: Já jsem hledač talentů a hledám tady nový tváře pro hudební reklamu na sunar.

R: A našels tady někoho?

MíraHK: Ti hrabe? Tady???!!!

R: (odchytne potácejícího se fanouška) A tobě se líbí hudba Ani Krocku?

Fanoušek: Nelí…bí.

R: A proč?

Fanoušek: Hik! Dycky se…ble…tady kua vykalím, že mi…blbě…Fuj…zeptej se i…tady kámo….še. Blééééé!!!

R: Je to pravda?

Fanoušek2: Vidíš, né?

R: A co tobě, tobě se to líbí?

Fanoušek2: Taky nelíbí, protože na Ani Krock chodí spousta krásnejch holek, takže se vždycky do nějaký zamiluju a platím jí útratu. A kde na to mám pořád brát…(otočí se na krásnou holku, kterou drží kolem pasu) žejo, lásko…

Láska: Tssss…blbečku!

 

R: Ahoj, máte odehraný dvě série a docela úspěch, můžeš mi říct, co to tady teď děláš?

Evča (sólový zpěv): Nastavuju mix.

R: To je tohle s těma hodně čudlíkama?

Evča: Jo.

R: A to se v tom vyznáte? To víte přesně, na co kterej čudlík je?

Evča: Jo.

R: A na co je třeba tenhle žlutej, jak je tady bokem?

Evča: Neser!

R: Ale mě by to zajímalo a naše čtenáře určitě taky…

Evča: Vicky, na co je tenhle čudlík?

Vicky: Tenhle žlutej bokem? Já myslím, že ten tam dali při výrobě jen tak, aby jich tam bylo víc, vypadalo to efektně a bylo to dražší.

R: Aha, to je zajímavé, děkuji za vysvětlení. Vidím, že se zase chystáte hrát, tak zmizím, abych nepřekážel.

Zyzy: Hodnej chlapec…

Víťa: Neviděli jste někdo ten můj žlutej špunt do ucha? Nemůžu ho nikde najít.

Jimbo: Jo, viděl jsem ho položenej támhle na mixu.

 

R: Exkluzivně pro naše čtenáře: Je právě půl jedné ráno, kapela odehrála 6 sérií a přídavek, proběhla soutěž v exování piva, Ani Krock rozdal všem holkám, který dneska přišly dárky, odvážlivci dostali možnost si na pódiu zazpívat do mikrofonu s kapelou. Nezbývá než celou akci zhodnotit jako velmi povedenou. Ani Krock – pořádnej Rock!!! Ještě poprosím o pár slov fanoušky Ani Krocku. Můžete prosím sdělit svoje dojmy?

 

Čonda: Jedééém, pořádně to vohulit!!!

Renča: Ani Krock! Zy-zy! Ani Krock!

Meloun: Kuaaa to je lepší než hokej!

Kafa: Breaking the law!!! Judas!!! Crusaders!!!

MíraHK: Tak jsem ty talenty našel, už jsem chtěl sice volat Iron Maiden, ale nakonec oslovím Ani Krock…

Servírky: I když jsme měly honičku, pěkně jsme si to užily. Doufáme, že příště nebudeme mít službu a přijdem na Ani Krock jen tak zapařit…

Fanoušek1: Supééér!!! Ještě dáme panáka!!!

Fanoušek2: Nemělo to chybu, zase jsem našel tu jedinou a pravou lásku!!!

 

R: A co na to kapela, teď asi budete balit aparaturu, že?

Vicky: Serem na to, sbalíme zejtra…

Zyzy: Jestli o nás napíšeš něco špatnýho…

Evča: Jedééém na afterpárty!

Jimbo: Žízeň, a-ja ja ja jaj

Víťa: Pojeď klidně ke Kozatý s náma, ale za následky neručíme…

R: A v kolik asi skončíte?

Celá kapela: V půl sedmý ráno!

 

Tolik tedy slíbená reportáž. Chtěli jsme ji otisknout už v pondělí, ale reportér v pondělí nedorazil do práce, po obědě sice volal do redakce, ale byl celkově zmatený, mluvil nesouvisle, že tak už to bývá po ránu – dál mu nebylo rozumět. Po tak náročné akci dostal od šéfredaktora do středy placené volno. Už je ale zase v práci a nad pracovním stolem mu visí podepsaná fotka zpěvačky Ani Krocku, trsátka a paličky s věnováním. Jen nás všechny otravuje tím, že se pořád ptá, jestli bude moct dělat reportáž i z další jejich akce. Tak mu to asi dovolíme, ale dohodli jsme se, že příště s ním za kulturou vyrazíme všichni. Ani Krock!!!

 

 

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[ONLINE REPORT Z ROCKOVÝ PAŘBY U DVOŘÁKŮ]]> http://www.anikrock.cz/?p=589 2013-02-12T07:06:31Z 2013-02-12T03:00:54Z (tradičně netradiční reportáž z další výborný akce)

 

Nadešel den zúčtování…
Pátek 8.2. 2012 místo: hospoda U Dvořáků.
Pomalu se blížila hodina koncertu ANI KROCKu. Lidé se připravovali, holky se nalíčily a hezky oblékly…
Část kapely balila apáro ve zkušebně a druhá část kapely ještě vyspávala doma. V tu chvíli ještě nikdo netušil jaká se z dnešního koncertu vyvrbí skvělá akce.

 
17:04 – Část kapely ANI KROCK přijela autem k hospodě.
17:15 – Evča dodatečně přijíždí autobusem. Pak vchází do hospody a s udivením zjišťuje že je tu první. Díví se jelikož Vickyho, Marťase a Zýzýho spatřila z autobusu stát u dodávky
17:18 Vicky, Jimbo a Zýzý vcházejí dovnitř.
17:23 Celá kapela( mimo stále nepřítomného Víti) zasedá ke stolu aby se občerstvila
17:30 Zýzý odchází do masny koupit vepřové koleno.
17:35 Zýzý se vrací s kotletou
17:36 Zýzý ukazuje fotku co v masně pořídil (fotka plakátu naproti masně)
17:37 Všichni si dávají poslední cígo před vybalováním apáry.
17:44 Kapela odemyká auto a vynáší věci.
18:05 Zýzý se marně pokouší zadělat dveře
18:06 Zýzý zjišťuje že ty dveře nezavře. Výčepák mu nabízí podrobný návod.
18:07 Výčepák zadělal dveře.
18:08 Přicházejí první fanoušci
18:09 Kapela staví aparaturu. Začíná se logem a bicíma
18:15 Kapela stále staví aparaturu
18:45 Kapela má hotovo. Evča odnáší nepotřebné věci do auta. Přichází Víťa. Áda ještě nedorazil
18:46 Kapela se domluvá, že před koncertem nebude pít
18:47 Víťula si objednává pivo. Začíná se scházet čím dál více fanoušků
18:48 Zvuková zkouška.
19:25 Přijíždí parta od Jonáše. Posilňují se pivem.
19:29 Kapela je značně na kopr
19:30 Kapela se rozhodla že tentokrát začne na čas. Áda ještě nepřítomen
20:00 ANI KROCK začíná hrát. Už na první písničku paří tři fanoušci.
20:30 Kapela dohrává první sérii. Následuje pauza na pivo a cígo. Protáhla se do 20:59
21:29 Kapela dohrává druhou sérii. Áda stále nepřijel.
22:04 Kapela dohrává třetí sérii.
22:10 Fanoušek Rosťa zjišťuje že na koncert dorazila i Dolly Buster
22:11 Evča zjišťuje že nějký z fanoušků je vtipálek a pomaloval jí mobil, krabičku od cigaret a jedno cígo lihovou fixou.
22:30 Kapela zahájila čtvrtou sérii. Rosťa nepřítomen na svařák. Áda už asi nedorazí.
22:45 Evča odhazuje mikinu. Rosťa ji vtipně hází do davu.
22:50 Víťa podlazuje kytaru na písničku. Vicky ladí.
23:16 Dohrává se čtvrtá série. Rosťa nadává že kapela hrála Svařák když tu nebyl.
23:17 Evče se vrátila mikina
23:30 Kapela je na kopr. Fanoušci ještě víc
23:59 Začíná se pátá série. Fanoušci pařej s Dolly Buster v čele.
00:20 Fanoušek Čonda málem předčasně ukončil akci. Málem rozbořil stojan se světly a hlavními bednami.
00:21 Jimbovi je kupodivu děsné vedro
00:22 Zpěvačka krade trsátko
00:35 Kapela dohrává pátou sérii a dává pár přídavků.
01:00 ANI KROCK končí. Pomalu se rozcházejí napít se piva.
01:09 Kapela balí. Fanoušci se opíjej. Zpěvačka krade další 4 trsátka.
01:30 Kapela má sbaleno. Zjišťuje se autobus na doťuk. Kapela popíjí poslední pivo.
02:00 Fanoušci se rozcházejí. Podnapilá kapela se taky chystá.
02:05 Zpěvačka musí Vickymu vrátit ukradená trsátka.
02:13 Lenka (sólákova přítelkyně) usíná na stole
02:14 Parta od Jonáše v čele s kapelou dochází na autobus.
02:22 Odjezd autobuse. Dva mlaďáci (né fanoušci) kouří trávu v autobuse
02:24 Zýzý a Roman donutili mlaďáky típnout brko.
02:50 Kapela a parta z Jonáše dorazili ke Kozatý.
05:00 Evča odchází přímo z hospody roznášet noviny.
05:20 Dáša a Vicky usínají
Půl sedmé ráno : Doťuk se vydařil. Konečně do postele. Noviny jsou ve schránkách
Vyhodnocení: Áda nakonec nepřišel. Všichni se opili. Akce se vydařila. Lidi si to užili bylo to na nich vidět a dodávali tím kapele více energie. Kapela se snažila to lidem vracet a dle zhodnocení se jí to nejspíše povedlo.

Děkujeme moc všem stávajícím i novým fanouškům že přišli. Snad jste dobře zapařili a za dva týdny nás čeká koncert U bejka.

 

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[POEZIE Z RYCHTÁŘKY]]> http://www.anikrock.cz/?p=541 2012-12-03T09:40:13Z 2012-12-03T09:40:13Z (další netradiční report ze super akce)

Na první prosinec jsme se tak těšili,
jsme rádi že jsme se jej po měsíci dožili.
Naložit apáru jela půlka kapely
stojánky kytary bicí a kabely.
Všechno se to do dodávky stěží vešlo
nacpat se to tam muselo, jinak by to nešlo.
A už si to dodávka z Plotišť valila
žádná lehká věc to však nebyla.
Opatrná jízda musela to být
přece jsme nechtěli něco rozbít.
A už byla na slezským, k Rychtářce mířila
že bude venku, s tím se už smířila.
Pak začlo vykládání té naší apáry
dík bohu jsme nebyli ještě na káry.
A tak se vše vyložilo bez nehody
nastavit mix a světelné přechody.
Posavit mikráky, bedny a komba
zvuková zkouška – to byla bomba.
Všechno se dařil, brzy jsme to měli
fanoušci pomalu přicházeli.
Sedli jsme ke stolu, trochu jsme popili
ovšem jen malounko, ať nejsme opilí.
Pomalu už bylo plno, sedět už kde nebylo
ale těch pár fanoušku to zdárně přežilo.
Kapela se pomalu na podiu scházela,
a o pár minut později už první píseň zazněla.
Jeden z našich fanoušků šel odvážně pařit,
tenhle skvělej pocit přála bych vám zažít.
Pak píseň s názvem P*ča začínala z lehýnka,
na tu před nás přišla pařit naše věrná fanynka.
Když před námi bylo lidí co se jich jen vešlo,
byl to mazec, skvělej pocit co se vás tam sešlo.
Přes ten kotel pařmenů vůbec vidět nebylo
Jsme tak rádi, že se vám to až natolik líbilo.
Pivo teklo velkým proudem a panáky taky
podle pana výčepního vypili se jich mraky.
Občas bylo slyšet jak někde padá pulitr
Fikaně to ale někdo svedl na vítr.
Mockrát vám všem děkujeme za tu vaší podpru
malounko nám z toho všem stouplo sebevědomí nahoru.
Všem co jste tam byli jsme nesmírně vděční,
doufáme že se zvás stanou naši fanoušci věční.
Teď nás čeká silvestrovská pařba na Kovárně
snad to půjde zase takhle velmi zdárně.

Ještě jednou velké díky vám všem co jste dorazili,
my teď jdeme zase zkoušet a nabrat nové síly.

 

 

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[MOJE PRVNÍ NAROZENINY – Milý deníčku…]]> http://www.anikrock.cz/?p=477 2012-10-25T09:44:03Z 2012-10-25T09:09:22Z (netradiční report nejen z prvních narozenin)

 

 

Milý deníčku,

možná že si říkáš, proč si píšu deníček, kterej si píšou většinou holky. Většinou holky v pubertě. Většinou proto, že to, co maj na srdci se styděj někomu říct. Nebo nemaj komu. Nebo se bojej, že to nikdo nepochopí a bude trapas. Tak se tomu nediv. Já přece JSEM holka. Kdybych byla kluk, byla bych třeba rock band. Kdybych byla TO – tím myslím rod střední, byla bych třeba…třeba hudební těleso. Já jsem ale KAPELA, takže HOLKA. Tak. A v pubertě jsem asi taky, i když už jsem velká – už mě je jeden rock!

Tak a už je to venku. Slavila jsem svoje první narozky! Chápeš to? Asi ne, protože ty jseš ještě mladej cucák =D Ne, promiň, dělám si srandu. Já ti teda řeknu, jak to bylo, chceš? Tak jo, ale nikomu to neříkej, jo? Bude to takový naše malý tajemství, jo? Dobře…

Je to zvláštní, ale prej si lidi nepamatujou ty věci, který prožívali hned po narození. To já si teda pamatuju všechno. Fakt všechno, můžeš si mě klíďo vyzkoušet. A zatím skoro na všechno, co jsem prožila, vzpomínám ráda. Mám totiž super rodiče, všech pět. Co se zase divíš? Jo, pět, a co jako? Víš, u nás je to jiný, my můžeme mít rodičů různě, někdo má třeba jen tři, někdo devět. Ale já myslím, že pět je tak akorát. Někdy jsem teda záviděla ostatním holkám, to zas jo, to musím přiznat – že maj bohatý rodiče a kupujou jim samý ty super věci, který pěkně svítěj, hrajou pěkně nahlas a tak…Hmmm tak kdybys věděl, co jsme měli doma my, to by ses asi smál, až by ses za poslední stránku popadal…to jsem se až styděla si k nám někoho přivýst na návštěvu, i když u nás bylo moc hezky…Už jsem ti psala, že mám supr rodiče, a navíc mě vždycky pěkně rozmazlovali. Já jsem je někdy trošku zlobila, to víš, byla jsem malá holka, no. I když vlastně je trošku zlobím pořád. Ale oni mě maj moc rádi a vždycky mi to odpustěj. To ti je sranda, já jim třeba dám najevo, co bych ráda, a oni se mi to hned snažej vyplnit. A to si třeba vymyslím věci, kterejma si myslím, že je budu jenom škádlit, ale oni ne že by mě dali třeba na holou, ale protože nechtěj abych byla smutná, tak se to nějak snažej vyřešit. Třeba se všichni najednou sejdou u nás doma a prostě to vyroběj. A to mě vždycky dovolej, že jim můžu pomáhat, ne že by mě odháněli, ať nepřekážím, normálně fakt mě berou, i když jsem ještě malá. To mě vždycky tak dojme, že nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, no prostě puberťačka, no. Trošku si to pak třeba vyčítám, jestli je nezlobím moc, ale já se jim to pak taky snažím vynahradit na zkouškách nebo na hraní venku. Na zkouškách teda jak kdy, někdy mám blbou náladu, třeba když mě něco naštve, tak to je pak na mě vidět a nehnou se mnou, ale pak mě to zas mrzí a můžu se přetrhnout. To mě taky baví, když vidím, jak jim svítěj oči a jsou ze mě nadšený…Taky mě berou – a to ale fakt nesmíš nikde vykecat, jinak už ti nic neřeknu, slibuješ? Tak jo, normálně mě berou i do hospody! Většinou po zkoušce. Tam ti je sranda, bavěj se pořád o mě, mě to teda dělá moc dobře, ale někdy se trochu červenám, to víš, nejsem zvyklá bejt středem pozornosti. Někdy se se mnou i chluběj, ale to dělaj i rodiče na pískovišti, tak co by ne. No prostě mě maj moc rádi a já mám moc ráda je. Tak.

No a asi před čtrnácti dny, už nevím přesně, je to prostě už moc dávno, mě řekli, že budu mít první narozeniny. To jsem nevěděla, i když teda už mi vyprávěli asi všechno. I to, co bylo ještě před tím, než jsem se narodila, když jsem ještě měla jenom dva nebo tři rodiče, jak nebylo kde bydlet a jak se na mě moc těšili…Ale že budu slavit první narozky, to jsem teda netušila. I když…je pravda, že už si připadám větší, dokonce mi začaly růst prsa, to vidím v zrcadle, žejo. Taky se snažím vypadat k světu, protože mi dělá moc dobře, když se za mnou někdo otočí, to by dělalo dobře každý holce. Takže když jsem viděla, jak se snažej mi ty narozky připravit tak, aby se mi to líbilo, tak jsem se začala hrozně těšit. Třeba mě pak začnou brát častějc ven nebo tak. Víš jak závidím svejm starším kamarádům a kamarádkám? Já vím, že to víš, protože jsem ti to už říkala, žejo? Hlavně jsem doufala, že to bude veeeliká oslava, na kterou přijde mooc lidí, který si ji užijou a já na to budu vzpomínat tak jako na ten první den, kdy mě vzali ven. Rodiče blbli s nějakýma dárečkama, já myslela, že jako pro mě, ale to prej nééé, to mělo bejt pro hosty nebo co. Teda já se tak těšila, že v den mý oslavy – ještě před tím, než přišli první hosti – jsem měla nějakou divnou náladu, asi ze všech těch událostí okolo, že jsem se skoro rozbrečela. Co taky čekat od malý holky, žejo. Ale rodiče na tom byli podobně, asi je to trápilo. Ale jak začali chodit první hosti, tak se to zlepšovalo, všichni moji parentálové i emocionála se do mě  snažili napumpovat spoustu energie..…co je? Jo, jsou to divný slova, jestli jim nerozumíš, tak si někde zjisti, co znamenaj a nevyrušuj…Kde jsem to skončila? Jo, tak se to pořád zlepšovalo a když jsme začínali, tak už to bylo dobrý. Pořád přicházeli další a další lidi, až bylo úplně plno. Teda já jsem se moc snažila, abych jim předvedla to nejlepší co umím. A představ si, lidem se to docela líbilo, protože naskákali přede mě, tancovali a bláznili tak, že mě ani nevadilo, že mě šlapou po kabelech. Trochu mě štvalo, že když jsem byla v nejlepším, tak mě rodičové vždycky zarazili, že musím lidi nechat odpočnout. Prdlajs odpočnout, já na to koukala, místo toho, aby odpočívali, tak pili pivo a nějaký barevný kalíšky…A potom o jedný pauze, normálně, mě přišly holky popřát a taky jsem dostala dárek! Zabalenej v krabici, to si představ, jak jsem byla zvědavá, co v ní je. A tipni si, co v ní bylo? Nevíš? Tak to zkus…Ne, tak dobře, nebudu tě napínat, stejně bys to neuhodl. Byli v ní krásný trika s mojím jménem! Prostě něco nádhernýho! Rodičové mi asi chtěli udělat radost a hned si je na sebe oblíkli a celou dobu jsme pak hráli v těch trikách. Už se moc těším, až si je zas na sebe vezmou příště. Já ještě na žádným triku nebyla, tak si to moc užívám, víš? Pak jsme zase hráli a o další pauze co bys řekl? Přišli mě zase popřát a dostala jsem nádhernej dort! Opravdickej dort s mým znakem, s hořící svíčkou, hned jsme ho rozkrojili a ochutnali a byl moooc dobrej…Teda já ti byla tak šťastná, začali jsme zase hrát, moc jsem si to užívala až do konce, lidi byli úplně super, tancovali, soutěžili, popíjeli a když jsme už chtěli skončit, tak nás nechtěli pustit pryč. A přestože jsem už byla z celýho večera už dost unavená, tak jsem se vždycky moc ráda vrátila…

Prostě to byl zatím můj největší zážitek, a zrovna na moje první narozeniny. Všem bych chtěla moc poděkovat, protože takový narozky, jaký mě lidi připravili, by mě všechny kamarádky záviděly.

Tak deníčku, teď už víš všechno, já jsem těch zážitků tak plná, že jsem se ti prostě musela svěřit. Hlavně to nikomu neříkej, jo?

Deníčku??? Co to jako děláš??? Jak jako Ctrl+C, Ctrl+V??? Deníčku???!!!! Tys to dal na net?!!!! Dobře, jak chceš, příště ti už nic neřeknu, abys věděl :-/

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[K LETCŮM S ANI KROCKEM]]> http://www.anikrock.cz/?p=419 2012-09-20T13:20:46Z 2012-09-20T13:16:18Z (report z další povedený akce)

 Poprvý na pódiu U Vrtule…

 

„Týjo, zítra to bude pěkně našlapaný,“  informoval jsem zbytek kapely, když jsme ve čtvrtek přišli na poslední zkoušku před koncertem. „V pátek budu v práci tak do pěti, pak domů, s Tranzitem do zkušebny, než naložíme apáro, dovezeme ho k vrtuli, postavíme, nazvučíme, a v osm bychom měli už hrát,“ zamyšleně jsem cvrnknul vajgla na dvorek zkušebny. Zrovna tak blbě, že přistál na stole Jimbovi v půllitru. Naštěstí to neviděl, tak jsem ho nenápadně vylil a dělal jakoby nic.

„To by se mohlo ještě stát něco vtipnýho, ať je to trochu punk,“  dělala si srandu Evča.

„Třeba by si mohl někdo rozbít hubu na kole a něco si zlomit,“ rozvíjel fantazii Víťa.

„Jo, třeba čelist, žejo,“ smál se Zyzy a významně se díval na sóláka, kterýmu ta čelist nedávno srostla. Sice nadvakrát, protože poprvé mu ji blbě srovnali, takže vypadal jako Ransdorf, což nám přišlo děsně vtipný, ale napodruhé mu už k našemu velkýmu zklamání srostla rovně.

„Pojďte už hrát,“ přerušil nás Jimbo, dopil půllitr s Braníkem, vyplivnul zbytek vajglu, kterej tam omylem zůstal, a usednul za bicí. Protože hned začal bubnovat a přestali jsme se slyšet, tak jsme si vzali taky nástroje a začali konečně zkoušet.

*

Většinou ve zkušebně stojíme tak nějak do kruhu a vidíme na sebe. Někdy, jako třeba dneska se ale postavíme do lajny jako na pódiu, abychom od sebe nemohli „opisovat“. Tak se vidí, kdo se jak připravil na novou skladbu. Dáváme si totiž domácí úkoly jako ve škole, abychom se pak ve zkušebně nezdržovali a mohli hned hrát, vymejšlet aranže a tak… Ještě jsem chtěl prosadit, aby když někdo bude chtít do něčeho blbě kecat, teda něco říct, tak se bude muset přihlásit, ale to mi kupodivu bohužel neprošlo.

Začali jsme hrát novej song, kterej jsme zatím zkoušeli jen jednou, takže ho bylo bezpodmínečně nutný dneska nazkoušet pořádně, abychom ho mohli v sobotu hrát před lidma. Spustíme, a co to? Nějak to nezní, vůbec to nemá koule, se sólákem na sebe pokukujem, co se jako děje, pak mrkneme na Zyzyho a přestaneme hrát.  Zyzy nehraje, kouká vyděšeně na svoji basu a je vidět, jak mu tlustý Éčko visí z basy dolů jak vyplandaný prsa starý ku*vy, která už má svoje nejlepší léta dávno za sebou.

„Né prostě né,“ nadával Zyzy, „zrovne teď mě musí rupnout Éčko, když máme poslední den  na nazkoušení!“

„Tak si ho vyměň a jedeme dál, né?“ neviděl problém Víťa.

„To bych ale musel mít náhradní, žejo“

„A proč ho nemáš?“ podivovala se Evča.

„Protože Éčko prostě nepraská,“ vysvětloval Zyzy.

„Ale teď ti prasklo, né?“

„No teďka jo,“ připustil Zdenda, „v kolik zavíraj v hudebním centru nebo v Yamaze?“

„Tak za 10 minut, můžeme to zkusit stihnout,“ navrhnul jsem, zahodil kytaru, popadnul klíče od auta a už jsme se Zyzym běželi k autu.

Deset minut bylo docela na krev, protože Yamaha je na druhým konci města. Cestou jsme porušili všechny dopravní předpisy co šly, včetně nebezpečnýho couvání, zákazu vjezdu do jednosměrky, omezování ostatních účastníků provozu, a pět minut po zavíračce jsme rozrazili dveře do hudebnin. Naštěstí byly ještě otevřený, protože kdyby nebyly, tak bychom mohli rozbít prasátko a koupit jim nový dveře.  U pultu stálo asi pět zaměstnanců už v bundách, připravených k odchodu. Jak jsme tam vtrhli, tak dva z nich dali ruce nahoru, asi mysleli, že je to přepadení nebo tak něco. Když jsme vysvětlili, že jdeme jenom pro nový Warwicky, tak ulehčeně spustili ruce dolů. Byli pěkně zmatený, protože při placení se sekli o páďu a prodavačka ještě pohladila Zyzyho po vlasech s tím, jaký je to roztomilý chlapeček. Na zkušebně jsme přehodili zatím jen to ruplý Éčko s tím, že Zyzy si zbytek strun přehodí až zítra dopoledne před koncertem.

„Měj sis radši koupit k těmhle stunám i náhradní,“ uvažoval Jimbo.

„A proč bych to jako asi dělal?“ nechápal Zyzy.

„No třeba kdyby ti zase ruplo Éčko, né?“

„Blbost, Éčko nikdy nepraská!“

„Ale teď ti prasklo, né?“

„No teďka jo,“ připustil Zdenda

„A budeš teda vozit náhradní?“

„Ne, protože Éčko nikdy nepraská!“ ukončil debatu Zyzy.

 

No, někdy je to prostě těžký…

*

Když jsme měli pauzu, Jimbovi zazvonil mobil.

„Jo, jasně že o ty bicí mám zájem…“ nedočkavě hulákal do telefonu. Jimbo si konečně našetřil peníze na novou bicí soupravu a bylo domluveno, že příští týden po koncertě si celá kapela uděláme výlet do Třebíče, a když to bude stát za to, rovnou si soupravu odvezeme.

„Jako už zejtra, jo?“ slyšeli jsme Jimba, jak překvapeně mluví s kýmsi na druhém konci drátu. Nechali jsme ho vykecat a šli radši na dvorek. Za pět minut se přihrnul Jimbo.

„Hele, je to sice blbý, ale ten týpek s těma bicíma by měl čas na prodej už zítra,“ nesměle to na nás zkoušel.

„To jako chceš naznačit, že bychom ještě ráno před koncertem jeli do Třebíče?“ nechápali jsme. „Tak to asi těžko, jedna cesta tak tři hodiny s rezervou, už tak toho je na zítra dost.“

„A já ještě musím zítra přehodit struny,“ připomněl Zyzy.

„To nevadí, to stihneš, on stejně může až ve dvanáct,“ přemlouval nás Jimbo, „a na koncertě bych už mohl hrát na nový škopky.“

„To se nedá stihnout, takový prdlouši zase nejsme, necháme to na příští týden“ shodli jsme se, což nerad smutně uznal i Jimbo. Přehráli jsme repertoár, domákli ty nový songy a odjeli na tradiční pivko po zkoušce k Jonášovi.

*

Po pár pivech se u našeho stolu stavili kámoši z Jonáše.

„Hele, v kolik zejtra máte ten koncert?“  zajímali se. „A ještě hraješ na ten prasklej činel?“ dobírali si Jimba. To neměli dělat.

„Náhodou, zejtra u Vrtule už bude hrát na novou bicí soupravu, to budete čumět na krásný nový pekelný Sonorky,“ chlubili jsme se, „zítra pro ně jedeme.“  Ještě jsme chvíli machrovali a objednali si dalšího Votroka.

„Neříkali jsme, že tak praštěný nejsme?“ smála se Evča.

„Říkali, ale lidi toho nakecaj,“ usmíval se spokojeně Jimbo, „ono to nějak dopadne, a třeba ten večerní koncert i stihnem…“

*

V pátek dopoledne jsme vyrazili celá kapela i s fotografkou dvěma autama směr Třebíč. V autě byla docela prdel, dělali jsme kraviny a cesta pěkně uběhla. Na benzínce na kraji města nás měl čekat  týpek, co ty bubny prodává. Zastavili jsme kousek od stojanu, vylezli ven a zapálili si.

„Jak poznáme, kterej to je? Napsal ti jak vypadá?“ vyzvídal na Jimbovi Víťa.

„Nenapsal, to nás nenapadlo,“ vylezlo z Jimba.

„To bude v pohodě, až uvidíme někoho, kdo na nás bude blbě čumět, tak to bude on,“ uklidňoval jsem ho a zahodil vajgla.

„Támhle zrovna někdo blbě čumí!“ upozornila nás Evča na nepříjemně vyhlížejícího chlapa, kterej na nás vejral za sklem.

„No to asi nebude on,“ zhodnotil Zyzy, „to je obsluha benzínky, asi bychom měli jít kouřit jinam.“ Kousek jsme poodešli a za chvíli k nám přijel citroen v celkem hnusný barvě, řidič stáhl okýnko a bylo jasný, že to je on. Domluvili jsme se, že pojedeme za ním do zkušebny. Protáhl nás městem, pěti vesnicema a přijeli jsme ke zkušebně. Tam na nás čekala opravdu bomba – nádherná bicí souprava Sonor s rampou Gibraltar, přesně jak si to Jimbo představoval, navíc v krásný barvě. Když ji Jimbo začal testovat, dal ránu do kopáku. Byla to taková prda, že nás to všechny překvapilo. Celkově to znělo hooodně dobře, takže bylo rozhodnuto.  Souprava a peníze změnily k oboustranné spokojenosti majitele jeli jsme zpátky do Hradce.

 Jimbo s novou soupravou…

*

V Hradci to byl docela fofr: pro Tranzita, do hudebnin pro ladící kličku a pro struny, skočit si někam v centru Hradce na záchod, pak do zkušebny, vyložit soupravu, upravit dle Jimba, naložit aparaturu, zajet domů pro zbytek věcí, dopravit vše k Vrtuli, tam vše vyložit, vše zapojit, nazvučit, stihnout si u toho dát pivko a ve 20:00 už začít hrát. Ve třičtvrtě na 8 bylo jasný, že to nemůžeme stihnout, ale byli jsme klidní.

„No co, začneme prostě o něco dýl, jako vždycky, aspoň lidi budou mít čas se zatím naladit,“ uklidňovali jsme se. Za patnáct minut nás sice trochu znervóznil číšník se vzkazem, že je už osm a že bychom teda měli začít hrát. Urychleně jsme dokončili přípravy, dopili pivko, objednali si další a něco po čtvrt na devět jsme mohli začít. Docela nás překvapilo, že na to, jaká už večer začala bejt kosa, přišlo docela dost lidí. Odpoledne jsme uzavírali sázky, jestli dorazí skalní příznivci, kteří zatím byli na všech našich akcích, přestože do poslední chvíle nikdy nebylo jisté, že přijdou. Nezklamali a všichni přišli, čehož si moc vážíme. Dorazila i spousta Věkošáků a kamarádů,  kteří pěkně zapařili, nám se hrálo moc dobře. Nakonec dorazil i Michal Tučný v originále, oba Vaškové i s fotonádobíčkem a i majitel restaurace, kterej s náma taky zapařil a líbilo se mu to, takže příští rok si U Vrtule zahrajeme znova.

*

Plni dojmů jsme celý večer zakončili U Falešnýho Karla, kde jsme se mimo jiné doťukli v tu dobu již zakázaným tvrdým alkoholem, a poměrně vyčerpáni z celého dne jsme někdy v časných ranních hodinách dorazili domů. Moc děkujeme všem příznivcům a těšíme se na další akci s váma!!!

Ahojda,

ANI KROCK

(fotky z akce zde)

 

 

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[NA KOVÁRNĚ, TO JE NÁŘEZ!!!]]> http://www.anikrock.cz/?p=372 2012-08-22T11:49:33Z 2012-08-22T11:49:33Z (report z velice vydařený akce)

Kovarna_002

„Co kdybyste tady zase někdy zahráli?“ zeptal se nás Marťas, když nám přinesl pět piv na zahrádku hostince Kovárna. Měli jsme zrovna po zkoušce a jeli jsme celá kapela rozebrat dojmy a načerpat novou inspiraci. Na Kovárně nám to jde vždycky dobře, protože je tam super obsluha, na čepu výborný pivko a je tam vždycky fakt sranda. Dneska jsme už inspirace načerpali docela dost, což se projevilo tím, že Marťas marně hledal místo na lístku, kam by nám ty piva napsal… Vzhledem k tomu, že je to už tři měsíce, co jsme tam hráli naposledy a předchozí akce se vydařila, se to zdálo jako vyloženě skvělej nápad.
„No to teda nevím, to asi nepůjde,“ ozval se hnedka Víťa. „Teď je toho hraní nějak moc a stejně asi budu muset jet za Bětkou.“
„Hmmm…asi budu mít odpolední spojenou s noční,“ pokračoval Jimbo, „sice ještě nevím termín, ale určitě to tak bude, a navíc by se to určitě nelíbilo Kátě.“
Zoufale jsme se po sobě se Zyzym a Evčou podívali a pak z Evči vypadlo, že taky nemůže, protože bude mít brigádu, kterou jí domluvila kamarádka syna z prvního manželství strejdy kámoše týpka, co chodí nakupovat k holce, se kterou teď chodí Rosťa. Zyzy jen prohodil, že musí svářet rámy, ve kterejch má už teďka skluz, protože byl dva dny na kopr a nebude platit penále a já už jen dodal, že musím konečně vymalovat tu kuchyň, jak se to tam na stropě loupe a jak už jsem to Evě už před půl rokem slíbil.
„Tak nic, no,“ nenechal se rozhodit Marťas, protože už se mu povedlo přepsat naše piva na větší lístek, „kdyby se vám to teda někdy hodilo, tak dejte vědět a určitě to nějak domluvíme.“
Všichni jsme přikejvli, jako že jo, že až to teda někdy půjde, tak se ozvem.

Dali jsme každej ještě dvě pivka a najednou jsme kejvali jakože jo, že už by to šlo…
Domluvili jsme to na první možný termín, což byla sobota 11.8.2012

* * *

„Tyjo, ty naši duchové ze zkušebny snad jedou s náma,“ nervózně se ohlížela Evča v dodávce, kterou jsme v sobotu převáželi aparaturu na Kovárnu. „Slyšeli jste to bouchání?“
Pozorně jsme se zaposlouchali do řevu dieslového motoru a skutečně, občas se z nákladního prostoru ozývaly zvuky, při kterých by méně odvážní jedinci než my ječeli hrůzou. Zvuky bylo slyšet hlavně v prudších zatáčkách, schválně jsem zkusil ještě prudce přibrzdit a rychle se rozjet, a hned bylo slyšet různé bouchání, jako by něco padalo a tak.
„Nevadí, když je vezmeme na výlet, třeba nám pak daj ve zkušebně pokoj,“ nenechali jsme se rozhodit a už jsme si jich víc nevšímali. Koneckonců, už se s nima známe dlouho.

Vy to možná nevíte, ale od začátku se k nám nastěhovali do zkušebny. Nejdřív jsme koukali jako vyjevený, když se tam děly nevysvětlitelný věci. Třeba nejednou se stalo, že někomu zmizelo pivo, teda půllitr zůstal, ale obsah zmizel. Nebo jsme o pauze všichni venku na dvorku, zapomněli jsme vypnout mikrofony a stáhnout mix a najednou si to vevnitř začne krásně vazbit takovým zajímavým způsobem, až nás to inspirovalo na novej song. Nebo Marťasovi píše Káťa sms, aby dal hned vědět až pojedeme po zkoušce na pivko, a normálně, ta sms vůbec nebyla slyšet takže musel odepsat až po dvou hodinách z hospody.
„Nojo, to musí bejt jedině duch,“ uvažoval Víťa.
„Duch cát“ prohlásil Zyzy a zmizel na záchodě. Takový jméno pro ducha jsem ještě teda neslyšel, ale je to možný, co by ne. Pořádný informace o duchách nezjistíte ani ve wikipedii ani v odborných časopisech typu Blesk, takže kdoví jak to je.

* * *

Přijeli jsme na Kovárnu, a zkontrolovali, jestli nám duchové cestou nezpůsobili nějakou škodu, ale až na pár převrácených věcí se naštěstí nic nestalo. Postavili jsme pódium pro bicí, aparaturu, světla a veškerej bigbít okolo bigbítu a všechno jsme propojili. Za hoďku a něco nebylo co řešit, už se lepšíme… Celou dobu nás pozorovala parta místních karbaníků.
„Dáme zvukovou zkoušku,“ rozhodl Víťa, „budou koukat jak se hraje pořádnej rock a ať je to připravený na večer.“
Vždycky zvučíme na takový naše intro, který máme naposlouchaný, a to laborujeme se zvukem tak dlouho, dokud se nám to nelíbí. Někdy teda dlouho. Když jsme už se zvukem byly skoro spokojený, trochu nás rozhodilo, že karbaníci se zvedli a odešli na zahrádku, že se v tom kraválu nedá hrát. To jsme nepochopili, protože nám třeba se hrálo docela dobře.

* * *

Spokojeni jsme naskákali do osobáku (Tranzita jsme nechali u hospody) a nechali se odvýzt do Hradce, abychom mohli přijet na kolech. Chtěli jsme si užít afterparty po koncertě, a co taky tak brzo v hospodě, ještě bychom se museli navzájem hlídat, aby se to nějak do koncertu nevymklo kontrole. Jedinej kdo tam zůstal byl sólovej kytarista, kterej tam překvapivě kolo měl už ze včerejška. Jak je to možný teď rozebírat nebudu, protože mě by se taky nelíbilo, kdyby si ze mě někdo dělal prdel…

Přijeli jsme zpátky kolem 19:00 a na zahrádce už krásně voněla domácí opékaná kýta, až se sbíhaly sliny. Raději jsme zapadli hned dovnitř.
„Ahoj, hahaha, to je dost, že už jste tady, hahaha“ přivítal nás sólák od stolu hned jak jsme vešli do dveří. To hlučný Hahaha mě trochu znervóznilo.
„Ty vole, kolik máš piv?“ strachovali jsme se. „Abys zase třeba nebyl protivnej a nemluvil moc sprostě.“
„Neserte, kurva, mám teprve třetí,“ uklidnil nás a všem se ulevilo, přestože na lístku jich bylo napsanejch šest.

Protože jsme měli hrát až od 8, měli jsme ještě spoustu času. Dali jsme si každej pořádnou porci kýty a nějaký pivko. Hospoda se pomalu začala plnit lidma, natěšenejma na pořádnej bigbít.
„Hele, přišel i Jarda Zemánek,“ upozornila Evča na vysmátýho týpka s půvabnou partnerkou, kterej na nás hned mával. Jarda je bubeník, kterej hrál v Jack bigbeat show a v Pentaveru.
„Ty vole to mi scházelo,“ zarazil se náš bicmen Jimbo, „teď budu při hraní nervózní.“
„To je fpoho,“ uklidňoval ho Zyzy, „mě by spíš rozhodilo, kdyby přišel třeba Jack,“
„Hele, Jack je tady,“ překvapeně jsem upozornil na bandu nově příchozích, „a dokonce i s Mírou.“
„Na co hraje Míra?“ zjišťoval Marťas.
„Hádej, můžeš jen jednou,“ smál se Víťa.
Tady je potřeba dodat, že všechno to jsou Páni muzikanti s obrovskejma zkušenostma a hrajou v úspěšnejch projektech, a před takovejma lidma si člověk na pódiu připadá jak kojenec před Terminátorem. Ale zároveň to jsou všechno super lidi a máme je moc rádi, takže jsme byli potěšeni, že přišli. Nakonec se sešlo docela dost lidí, někteří fanoušci si to dali oklikou, protože přijeli sice na Kovárnu, ale do Třebše, kde na ně koukali jak na zjevení, když se ptali od kolika hodin tam bude ta zábava. Nakonec ale tu správnou hospodu trefili a hospoda se pěkně naplnila. Dorazili i skalní příznivci, kteří ještě ani jednou naše hraní nevynechali a kterejm děkujeme za velkou podporu. Do 8 hodin ještě zbývalo trochu času, tak jsme pokecali, popili, pokecali, popili, pokecali, a ve třičtvrtě na 9 jsme usoudili, že bychom už mohli začít hrát. Stejně nemá cenu hrát přesně na čas, to jsou lidi ještě moc střízlivý a maj problém se odvázat. Opožděný začátek jsme jako vždycky svedli na technické problémy, což nám lidi nevěřili, ale když jsme upřesnili, že ty problémy byly v tom, že nám připadali ještě málo nalitý, tak to všichni pochopili.

* * *

Jako první jsme po špatných zkušenostech z předchozích zábav spustili „Může se stát“ od Škworů. Sice se nám už nestává, že někdo v nějaký pasáži – třeba při sóle – místo sloky hraje refrén, a když to zbytek kapely zjistí, tak se k němu přizpůsobí zrovna v tý chvíli, kdy on si to uvědomí taky a přehodí se zpátky. Nebudu říkat, komu se to stalo, basák by se nasral. Nicméně, vždycky jsme začínali skladbou „Poletuju“ od Dogy, kterou jsme si na úvod vybrali proto, že na ní není co posrat. Na zábavě jsme ji ale posrali vždycky, to asi ty duchové.
Evča měla s těma duchama pravdu, fakt, normálně nekecám, jsme si je přivezli ssebou ze zkušebny, protože jak jsme měli dobře nastavený aparáty, tak najednou – jak jsme začli hrát, tak nám ty potvory rozštelovali všechno co šlo a zvuk nestál za nic. Naštěstí tam byl zkušený Jack, duchy vyhnal, a už to šlo. Asi se ho báli, protože pak už dali pokoj.

Průběh večera byl nadstandardně dobrej, u druhý série lidi začli pařit, taneční dlaždice (parket by bylo silný slovo) se začaly zaplňovat, nám se hrálo čím dál tím líp, lidi tím víc pařili, no super koloběh. Užívala si to i česká vlajka, která si vlastenecky zapařila s náma. Celou dobu se o všechny vzorně staral Marťas s Jolčou, kterým patří taky velká pochvala. Marťas si s náma dokonce zazpíval – a dobře – „Každej den jsem na Kovárně“ protože na něj to sedí úplně přesně.

Nakonec jsme hráli asi do třičtvrtě na 1. Apáro jsme jen tak sbalili bokem, že to naložíme až zítra. Dneska by stejně Tranzitem nikdo nemohl odjet. Vydařila se i následná afterpárty, při který jsme stihli oslavit i několik svátků a narozenin a nakonec jsme se ještě na doťuk přesunuli ke Kozatý, kde už byla opravdu konečná.

Skončili jsme opravdu stylově.
Půl sedmý ráno….

Moc se těšíme na další akci s tak suprovejma lidma, jako se sešli Na Kovárně   (fotky z akce zde)
ANI KROCK

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[OSMÝ DEN SCHÁZÍ NÁM…]]> http://www.anikrock.cz/?p=156 2012-07-17T16:40:54Z 2012-07-17T16:40:54Z Kapitola 1
Občas je to s náma těžký. Poslední dvě zkoušky vymýšlíme další skladby, které bychom chtěli hrát plus nějakou tu vlastní tvorbu a pak ani jednu nedotáhnem do konce a začneme novou. Takhle to dál nejde :-D Rozdělané máme asi 4 a hromada jich už nedočkavě čeká ve Vickyho futrálu na kejtru. Už se to přestává líbit i naší manažerce, která na nás začíná pořádně tlačit…Tak uvidíme, jak to dopadne na příští zkoušce. Ta bude teď až v neděli, ale to už je jiná kapitola.

Kapitola 2
Toho času je fakt málo. Ne nadarmo zpíva Olympic „Osmý den schází nám“, ale moc se teda nepředali, my bychom jich potřebovali alespoň 9 + jeden navíc pro Víťu, kterej toho má fakt hodně, a méně časově náročnou práci pro Jimba (nová přezdívka bubeníka Marťase :-D ) Když má Jimbo odpolední tak nemůžeme zkoušet. Ale tak hlavně že ho ta práce baví, nějak už to s těma zkouškama vymyslíme :-)

V březnu by měl být premiérový koncert po plesové sezoně. Nevím kde, ale některejm z nás už je to známo. Tak pokud to dopadne doufáme že všichni dovalíte na místo určení, které bude zveřejněno v sekci AKCE. Zatím tam ani nekoukejte, ješte to tam není :-P

Tak zdarec, ANI KROCK

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[KONTAKTY]]> http://www.anikrock.cz/?p=143 2014-02-27T17:41:48Z 2012-07-17T16:26:25Z Email: anikrock@seznam.cz

 

 

Evča
evca.polakova@gmail.com
Marťas
freestyle.kratas@seznam.cz
Vicky
vickycz@seznam.cz
Zyzy EM
z.zyzyem@seznam.cz

]]>
0
anikrock@seznam.cz <![CDATA[STAGEPLAN]]> http://www.anikrock.cz/?p=139 2013-04-15T11:33:40Z 2012-07-17T16:11:40Z

 

]]>
0